Historie Albeře
V padesátých letech existoval letní tábor University Karlovy na řece Želivce pod Dolními Karlovicemi u Císařova Mlýna. Bylo jasné, že toto dočasné tábořiště i vybavením nebude brzy dostačovat při rozvoji tělesné výchovy na vysokých školách. Hledat nový vhodný táborový prostor, který by uspokojil nové vyšší požadavky se stalo brzy aktuální, zejména když bylo rozhodnuto, že v těchto místech bývalého tábor bude vybudována přehrada, která má zajišťovat pitnou vodu pro Prahu.
Dosavadní tábořiště bylo v malebném prostředí a velmi útulné, uprostřed teplého údolí mezi divokými skalami. Kapacita maximálně však 50 osob. Na počátku r. 1958 byla vyslána rektorátem UK průzkumná skupina, která se měla pokusit nalézt a doporučit prostor pro budoucí tábor. Členy této skupiny byli pracovníci KTV jednotlivých univerzitních fakult – Luboš Pavlík, Josef Gregor, Jiří Kopal, Jiří Kopšík a Jiří Adamíra. Posledně jmenovaný využil znalostí krajiny v Jižních Čechách, neboť se po ní se svým turistickým oddílem MFF UK již po několik let toulal. Po přespání na břehu rybníka Dřevo u Horní Pěny zavedl Jiří Adamíra tuto skupinu rovnou na dnešní tábořiště. Bylo 6. května a krásný den. A tak z prostoru budoucího tábora byl dojem na skupinu veliký. Tenkrát ještě lesem při rybníku nepronikl polom a rybník byl ukryt z největší blízkosti. Tím větší bylo překvapení a údiv, když jsme k němu přišli. Připadal nám jako kanadské jezero uprostřed dosud nedotčené divoké přírody. Následovala důkladná prohlídka všech přilehlých prostor, které nás při představě budoucího tábora přivádělo doslova k vytržení. Z Prahy byly připraveny hodnotící body tábořiště z mnoha hledisek. Např.: velikost tábora a možnost jeho růstu, okolní příroda, blízká lékařská pomoc, přihlédnutí ke komunikaci, možnost vodních sportů, nákupové možnosti a zásobování, množství komárů, blízkost pily atd. Byl uskutečněn ještě další průzkum na jihu Čech ve stejném složení skupiny a celkem prohlédnuto 10 míst. Po zhodnocení dle kritérií a dalších připomínek vyšel celkem bezkonkurenčně prostor u rybníka Osika. Na druhém místě bylo uvažováno o tábořišti u rybníka Zvůle poblíž Kunžaku, Zde byl hlavním nedostatkem poměrně malý prostor a vzdálenost od pily.
Tábořiště u Osiky mělo dočasně nedostatek v tom, že leželo v hraničním pásmu. Na dnešní malé i velké louce stály tenkrát tabule, označující hraniční pásmo. V prvním roce existence tábora bylo nutno žádat o povolení k pobytu Ministerstvo vnitra. Všichni účastníci tábora museli mít individuální povolení k pobytu. Poněkud podceněny byly i změny počasí a jejich tepelné rozdíly i v letních měsících. Tábor leží v značné nadmořské výšce, hladina Osiky je přesně 632 m.n.m. Opatření na ochranu státních hranic byla brzy upravena, takže život v táboře není ničím rušen. Tehdy ovšem nebylo po autokempu na druhém břehu rybníka ani stopy.
V prvních letech tábor budovali výhradně studenti z jednotlivých fakult UK, a to především hrubou práci (jako byla úprava terénu pro budoucí hřiště a to bez mechanismů). Za vedení asistentů jednotlivých KTV, často za velmi obtížných klimatických podmínek (zima, sníh). Odborné rady poskytovali profesionálové z RUK. Bylo by přinejmenším nevděčné nepřipomenout iniciativnost tehdejších vedoucích kateder na jednotlivých fakultách a nezdůraznit jejich podíl na rozvoj tábora.
Zejména doc. Jiří Jiroušek, jehož zásluhy o rozvoj tábora jsou nesporné, stejně jako zásluhy tehdejšího vedoucího hospodářského odboru s. J. Slepičky. Jeho „zelená“ dávala posilu při překonávání potíží různého druhu. S budováním tábora jsou spojena i jména rektorátních zaměstnanců, např. tesaře Švece, Adámka a truhláře Holoubka, kteří zde zanechali kus poctivé práce. Vzpomeňme i na obětavé řidiče RUK, s jakou ochotou jezdili v kteroukoliv dobu na Albeř (za všechny jmenujme alespoň M. Brumlicha). Zájem o budování Albeře mezi studenty byl mimořádný. Jezdilo se sem téměř celoročně a bylo stále co dělat. Vzpomeňme podílu dobrého as. Jiřího Kopala a Zdeňka Malého s jeho volejbalisty. Brzy se na UK vžil název – Albeř – „to jsou galeje Jiřího Adamíry“. Tábor byl poprvé provizorně otevřen v r. 1959. V dalších letech pokračovalo intenzivní budování tábora. Dovolím si vyslovit názor, že je přinejmenším škoda toho, že se ztratila tehdejší studentská aktivita a odmítám se ztotožnit s názorem, že dnešní mládež je jiná. Spíše bych se zeptal: „Je jí někdo ochoten zaktivizovat?“
Letní tábor slouží podnes v prvé řadě povinným letním zápočtovým kursům většině fakult UK, dále pionýrům, dětem zaměstnanců UK, třínedělním rekreačním pobytům zaměstnanců UK a krátkodobým soustředění posluchačů, kteří přicházejí do 1. ročníku a konečně jsou zde týdenní sportovní tábory oddílů vysokoškolských tělovýchovných jednot při fakultách.
Na tábořišti se vystřídalo po dobu jeho trvání několik desítek tisíc lidí. Využití je vrchovaté. Tábor si pochopitelně získal velkou pověst v okolí. Mezi domorodci se mu neřekne jinak než Karlovka. Dobré vztahy, které nám hodně pomohly při budování tábora v začátcích, s různými institucemi, např. Státní statky, Rybářství, Správa lesů i místní útvar PS, je nutno udržovat i nadále v zájmu dalšího rozvoje a především vlastní existenci tábora. To platí pro všechny studenty a rekreanty, i členy a profesionální zaměstnance tábora.
Letní tábor Univerzity představuje v dobrém slova smyslu pro široké okolí intelektuální středisko a je jakýmsi symbolem starobylé universitní vzdělanosti. Tak to chápu všichni lidé širokého okolí a toto vědomí v nich musí být zachováno i posilováno.
V současné době je tábor přímo řízen, veden a udržován péčí odboru RUK, správa účelových zařízení.
K 30. výročí založení letního tábora Univerzity Karlovy na Osice (1959) sestavil Dr. Jiří Adamíra